GENEVIEVE.

Viděla jsem, jak mu to pomalu dochází. Přesně chápal, na co se ptám, a já věděla, že to nebyla snadná otázka ani pro jednoho z nás.

A pak Anders Mercer, který v životě před ničím a nikým nepoklekl ani se nesklonil – kromě mě –, padl na kolena vedle mé postele.

Těžce, jako by jeho nohy čekaly na svolení, které přicházelo příliš dlouho.

Rukou se chytil postranice lůžka, a když ke mně vzhl