Dominic Thalii zachytil a lehkovážný úsměv mu z tváře zmizel. Vážně pronesl: „Rozumím. Po obědě pojedu do firmy.“

Thalia pootevřela ústa, ale zjistila, že ze sebe nedokáže vydat ani hlásku.

Už tak byl tělesně i duševně vyřízený, a přesto se obětoval pro práci. Byla by hotová nestvůra, kdyby na něm dál hledala chyby.

„Najezme se.“

Dvakrát si odkašlala, aby zakryla své rozpaky.

„Thalio, chci dušená