Dominic se za dveřmi domácího kina opřel o zeď; hlavu měl zvrácenou dozadu a zíral přímo do stropu.

Měl pevně zatnutou čelist a netrpělivě prsty poklepával po své paži.

Každý centimetr jeho bytí doslova burcoval k tomu vejít dovnitř, utěšovat ji a tvrdit jí, že se všechno brzo srovná. Nicméně to však nemohl, prozatím se musel držet zpátky.

Žádala ho, aby ji nechal o samotě, a on se musel kousnout