Giselle stála ve dveřích pracovny, prsty přejížděla po chladné mosazné klice a vdechovala doznívající stopy Dominicovy kolínské, která se držela ve vzduchu i po dvou dnech jeho nepřítomnosti.

Panebože, i když tu nebyl, bylo to, jako by stál vedle ní, jak živě ho cítila.

Jeho mahagonový stůl zůstával nedotčený, papíry na něm zamrzly v chaotických hromadách a na nedopitou sklenku whisky stále sedal