Město kypělo životem, přestože už bylo pozdě. Žilo si svým vlastním způsobem – vzduch naplňoval vzdálený hukot dopravy, mísící se s občasným výbuchem opileckého smíchu.

Zdálo se, že všichni jsou šťastní, až na muže, který bezcílně bloudil matně osvětlenými ulicemi; svět se nikdy nezdál tak prázdný.

Jeho oblečení, rozedrané a ušpiněné, ho sotva chránilo před kousavým mrazem. Krok měl pomalý a neji