Bezdomovec se pohnul, tělo měl malátné a těžké, jako by ho k zemi tiskla neviditelná síla.

Hlava se mu svezla na stranu, ze rtů mu uniklo tiché zasténání a víčka se zachvěla.

Dopadalo na něj jasné, umělé světlo, které mu rozmazávalo zrak.

Ležel na něčem měkkém – na posteli? To bylo nečekané. Čekal, že bude na zemi, k něčemu připoutaný.

Tuhá prostěradla pod ním páchla sterilitou jako v nemocnici, a