Zaměstnankyně u brány požádala Alistaira o pozvánku.

„Omlouvám se, nemyslel jsem si, že je ta akce tak důležitá, takže mi to vypadlo z hlavy,“ odpověděl s lhostejným výrazem.

Na okamžik jsem oněměla.

Žena zamrkala a stáhla obočí k sobě. „Omlouvám se, pane, ale kdo vlastně jste?“ V jejím tónu zaznívala nedůvěra, jako by se beze slov ptala: ‚Kdo zapomene na něco tak důležitého pro tak velkou akci?‘