Beatrice se zabývala uklízením mých a Alistairových věcí v ložnici, když se na chvíli zastavila a zeptala se: „Přejete si něco k jídlu, madam?“

„To je v pořádku. Jídlo si připravím sama,“ ujistila jsem ji s úsměvem a pak se zeptala: „Kde je pan Kensington?“

„Šel si brzy ráno zaběhat ven. Měl by se brzy vrátit,“ odpověděla zdvořile.

Alistairova nepřítomnost nebyla nijak neobvyklá – byla jsem zvyklá