Zabraná do myšlenek jsem si sotva všimla zaklepání na dveře, dokud se neotevřely a neobjevila se v nich má babička s matkou. Tváře měly plné obav.

„Drahoušku… jsi v pořádku?“ zeptala se babička jemně.

„Neměla jsi sem v tomhle mrazu jezdit,“ řekla jsem a všimla si, jak křehce vypadá. „Muselo to pro tebe být těžké.“

Odmítavě mávla rukou. „Samozřejmě jsem tě přijela navštívit.“ Její bystré oči přelét