Na chvíli jsem osaměla v zahradě, kde jsem mohla mít trochu klidu. Jaxon se omluvil, že mi přinese něco k jídlu, když jsem se ho zeptala, co se podává.

Dav a tlumená, blikající světla uvnitř sídla mi už tak dělaly v hlavě pěkný zmatek. Návrat dovnitř by to jen zhoršil. Takže jsem ho nezastavovala.

„Sienno…“

Ten, kdo se vrátil, ale nebyl Jaxon.

Otočila jsem se a uviděla, jak se ke mně s úsměvem, ze