Jaxonův křik se rozléhal uvnitř auta, hromový a protkaný frustrací. Zůstala jsem lhostejná, snesl se na mě jakýsi chladný odstup.

Kdybychom zrovna teď nabourali, jen by to odpovídalo tomu zmatku, který už uvnitř sebe cítím.

„Sakra, Sienno!“ vybuchl.

„Už jsi skončil?“ zeptala jsem se chladně.

Seděli jsme tam, uvězněni v těžkém tichu, a ve vzduchu viselo tisíc nevyřčených věcí. Ale nakonec jen polkl