Dveře auta vedle mě se rozletěly dokořán a já mnohem lépe uviděla do tváře dceři pana Laurenta.

„Řekla jsem, vypadni!“ poručila Amelie a její tón přímo kapal nadřazeností. Dávala tak jasně najevo, že sama sebe považuje za otcova oblíbence.

Vzhlédla jsem k ní a před očima se mi zatmělo. V tu chvíli mi tolik připomínala Fionu.

„Tohle není tvoje auto, mrcho! Já si sem sedla první, takže by sis možná