Zadívala jsem se Conradovi přímo do očí. Byly to skoro dva roky, co jsem ho viděla naposledy. Celé tělo se mi napjalo a já se otočila k řidiči vedle sebe a zoufale se snažila zklidnit svůj zrychlený tep.

„Ne, auto patří mému otci,“ odpověděla jsem na Conradovu otázku.

Conrad mírně couvl a svraštil obočí.

Poznal můj hlas, i když se trochu změnil? Prohlédl ten obrovský rozdíl v tom, jak teď vypadám,