[Cammie]

Nikdy jsem nečekala, že najdu Conrada stát přímo přede mnou. Po tom všem, co se stalo, jsem sama sebe přesvědčila, že mě ze své paměti úplně vymazal, včetně tohoto místa.

Po tvářích mu stékaly slzy.

„Prosím, Cammie... udělám cokoliv. Prosím, odpusť mi.“

Ucítila jsem, jak se mi v hrudi zvedá něco temného a hořkého.

„Opravdu?“ zeptala jsem se tónem nasáklým vší tou bolestí, kterou jsem si v