Ohlušující, těžké ticho kaštanové ložnice mě tlačí na hrudi. Sedím sama na kraji plyšové pohovky, stříbrný tác s jídlem je odsunutý stranou. Má absolutní samota mě zanechává napospas trýznivým, hlubokým myšlenkám. Každý stín natahující se po drahém koberci působí jako posměšná připomínka mé uvězněné existence. Vždycky jsem byla zklamáním rodiny. Otec mi to dal jasně najevo znovu a znovu, a rada lo