Probouzím se pomalu. Záda a krk mě bolí z neohrabané polohy, ve které se mi podařilo usnout na hrudkovité a poskvrněné matraci, jenže když otevřu oči, už nejsem v cele. Jsem zpátky v pokoji, na který jsem si už zvykla, a jsem sama. Razvan není nikde v dohledu.

Nevadí mi být sama, od té doby, co jsem tady, jsem si na to zvykla, a nebylo to vždycky špatné. Zlé věci přicházely, když mě navštěvoval R