Boran mě provází sídlem a celou dobu mluví o své oblíbené hře, zachází dokonce tak daleko, že mi jmenuje postavy, které vůbec neznám, a vypráví mi o jejich roli v příběhu. Zcela mě to pohltilo. Ne že by mě ten příběh vůbec zajímal, ale vím, že to dělá proto, abych se cítila líp a uklidnil mi nervy, takže se nutím poslouchat. I když se mi vlastně nechce.

Rozhlédnu se po kuchyni a divím se, proč jsm