Rychle slezu z pohovky a sleduji, jak se dveře zavírají. Razvan a já jsme zase sami. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že jsem udělala něco špatně, něco, co jsem neměla. Udělali jsme si trochu času pro sebe, koho zajímá, že probíhá válka. Válka tu bude i za pár dní, až se vrátíme.

Ale samozřejmě, od těchhle sraček si nikdy neodpočinu, nikdy to tak nebylo, proč by se to mělo měnit teď? Musím žít v neu