Pohled Lyry

Na zlomek vteřiny jsem zaváhala. Chvění v mém nepravidelném dechu hrozilo, že prolomí chladnou fasádu, kterou jsem se snažila udržet. Pomalu, proti všem pudům sebezáchovy, které mi křičely v lebce, jsem zvedla bradu. Můj pohled se proťal přímo s jeho.

Jeho oči měly neproniknutelný odstín temně modré. Byly jako půlnoční oceán ukrývající smrtící spodní proudy pod klamně klidnou hladinou.