Romanův pohled

Sakra, je nádherná.

Ztuhl jsem na místě, nohy jako by mi přirostly k zemi, jako by měly vlastní rozum. Dech se mi zadrhl v krku a všechna kolečka v mozku jako by se zastavila ve chvíli, kdy můj pohled padl na její tělo. Rozhodně jsem tu neměl být a špehovat ji, když se sprchovala. Neměl jsem se na ni takhle dívat... s takovým... ani jsem nevěděl s čím.

Ale jak bych se mohl nedívat?