Z pohledu Lyry

Sluneční světlo, které přes závěsy pronikalo do mého pokoje, působilo dotěrně. Zavrtěla jsem se, ospale zamrkala, když jsem se posadila a protáhla se v naději, že ze sebe setřesu tíhu spánku. Ale jak můj zrak přelétl po povědomých stěnách, padlo na mě zklamání.

Byla jsem ve svém pokoji, ve své posteli, sama.

Zase.

Ne že bych čekala, že se probudím někde jinde, ale kousek mě tajně do