Romanův pohled

Vzal jsem její tvář do dlaní a zvedl ji tak, aby se mi podívala do očí. „Patříš mně, Lyro,“ zašeptal jsem jí do rtů. „Teď si lehni.“

„Proč?“ zeptala se tím svým odbojným tónem, který jsem si zamiloval.

Neodpověděl jsem. Místo toho jsem jí přejel rukou po těle a ona se prudce nadechla, když jsem rozepnul zapínání její podprsenky, stáhl jí ramínka z ramen a nechal krajkovou látku spad