Thalia

Jeden po druhém odlupuji štípající plátky cibule z tváří a hážu je na chladnou mramorovou desku. Kůže mě pálí, ale ostré fyzické štípání mě ukotvuje v realitě. Podívám se na mámu. Oči se jí mírně rozšíří, čímž mi dává tiché, pevné varování. Tím jediným, zoufalým pohledem mi sdělí všechno, co potřebuji vědět. Nesmím zkoušet trpělivost nebezpečného muže, pod jehož střechou právě stojíme. Jsme