Thalia

S mrkáním se probouzím, aniž bych si pamatovala, jak jsem usnula, nebo tu hladkou kůži pod svou tváří. Hudba mi pořád buší do zamžené lebky, ale teď už mnohem tišeji. Poslední, čím si jsem jistá, je to, jak tančím v Lussurii, a pak… Valerio?

„Vím, že jsi vzhůru,“ ozve se odkudsi z místnosti.

Posadím se a místnost se rozmaže, jako bych byla v kresleném filmu, dokud se nenarovnám. Tedy vícemé