Valerio

Dalšího rána se probudím ve zmačkaném povlečení a ucítím vedle sebe hřejivou přítomnost. Thalia. Na to, jak je drobná, se dokáže pořádně roztáhnout. Její vlasy, zářící v ranním světle červenohnědou barvou, zabírají celý polštář, takže mi ukradla roh toho mého pro svou hlavu. Leží na břiše, takže nevidím její opravdu velkolepá prsa, ale vzpomínky na ně mě nutí zvažovat, že se dám na sochařs