Valerio

Druhý den ráno míchám na pánvi vajíčka – jedinou snídani, kterou jsem se kdy naučil připravovat na tom mizerném vařiči, co jsem měl na koleji na Wagneru – a pohlédnu přes rameno na Thalii. Sedí za mnou u ostrůvku a jednou rukou si masíruje tváře.

„Co to děláš?“ zeptám se.

Lehce se začervená a obemkne rukou šálek s kávou, kterou si nalila z konvice, co si tak trvala na tom, že udělá jako pr