Thalia

Svět kolem mě se zpomalí. Štěrk mi křupe pod bosýma nohama. Ach, bože, jak se to stalo? Všechno mě bolí, jak sprintuju přes parkoviště u skladiště k místu, kde Valerio padl.

Kaluže karmínové krve barví kameny před ním. Srdce mi buší, přehlušuje hlasy, střelbu i všechno ostatní. Padnu na kolena a zbytek vzdálenosti dojedu po nich, sotva vnímám bolest, když se mi rozedře kůže. Víčka se mu zac