Thalia

Vyjdeme z Tinova obchodu a já zamrkám do letního slunce. Všechno, co se odehrálo v tom malém klenotnictví, mi začíná připadat jako sen.

„Co teď?“ zeptám se. „Můžeme jet konečně domů a vyřešit to, kvůli čemu si pořád kontroluješ telefon?“

Najednou si uvědomím, že se na telefon nepodíval od chvíle, co jsme vešli k Luně. Ale divila bych se, kdyby Tino vůbec někdy slyšel o Wi-Fi, natož aby tráv