Thalia

Zatají se mi dech, když si mě Valerio prohlíží, jako by se rozhodoval, jak mě zničí nejdřív. Dohnala jsem ho na samý okraj, do toho divokého místa, o němž vím, že ho občas děsí. Dnes v noci to ale potřebuji. Musí mi připomenout, kdo je.

Klid před bouří náhle končí – Valerio popadne vršek mého overalu a trhne. Tenká ramínka jeho síle neodolají. Prasknou a má ňadra se uvolní, zatímco bezramín