Thalia

Dám si poslední sousto nadýchaného sorbetu, který nám ten škrobený číšník přinesl jako dezert, a podívám se na Valeria. Od chvíle, kdy jsme se přestali bavit o práci, ze mě sotva spustil oči a moje tělo z toho přímo hoří. Vysunu nohu zpod dlouhého ubrusu, nechám o ni zachytit sukni a odhalím další a další centimetry kůže. Sleduje mě a v očích se mu zračí temnota.

„Schovej to,“ řekne.

Usměju