Thalia

Přestože ještě před chvilkou vypadal tak unaveně, když ho políbím, Valerio ožije. Sevře mi boky jako poslední kotvu v bouři a já se proti němu vlním jako vlny, kterým se snaží odolat. Nevím, co si s tím teplem v hrudi počít. Je to něco trvalejšího než láska, něco jistějšího. A tak se kolem něj prostě oviňuji, vplétám mu prsty do vlasů a snažím se najít místo, kde mi všechno zase začne dávat