Thalia

Stojím na zničeném pódiu Lussurie a pomalu se otáčím dokola. Oba bary se lesknou pod tlustými vrstvami střepů a kaluže rozlitého alkoholu z nich stékají jako sliny. Nezbyl jediný stůl, který by stál rovně. Víc než polovina z nich je rozštípaná na třísky. Pod zářivým denním osvětlením klubu mi na kůži naskakuje husí kůže. Je to jako dívat se na ducha.

Je to jako dívat se na Řecké nebe ten de