Thalia

Něco bouchne v patře, a přestože víme, že je to pravděpodobně jen některá z dalších rodin v budově, obě s mámou se vyděsíme a vyběhneme ven. Máma při zamykání zadních dveří divže neupustí klíče, ale než vyjdeme zpět na ulici, už se smějeme.

„Takhle to pro tebe opravdu vypadá každý den, agapi?“ zeptá se bez dechu.

Hltavě naberu vzduch. Mám jí říct o nocích, kdy prosedím hodiny vzhůru, vyděše