Thalia

Druhý den ráno mě před zazvoněním budíku probudí vibrující telefon. Vystřelím do sedu a okamžitě si jsem jistá, že Valerio vyklouzl ven, že je zajatý nebo krvácí u Arthurových nohou.

Leží v posteli vedle mě, své tmavé vlasy rozcuchané. Jak ho tak sleduji, překulí se a na tváři se mu ukáže otlak od povlaku polštáře. Pomalu vydechnu a vezmu do ruky telefon.

Volá máma. Naposledy se podívám na