Thalia

Vycházím z Tandonu, ruce mě bolí z toho, jak jsem poslední dvě hodiny zuřivě psala na klávesnici, a mžourám do sluníčka. Po Valeriovi ani památky. Žaludek se mi svírá.

„Ozval se ti?“ ptám se Carda.

Zavrtí hlavou. Sahám po telefonu.

A před školou zastaví elegantní černé kupé. Okénko s tichým bzučením sjede dolů a objeví se Valerio. Společně si oddechneme.

„Počkej, proč jsi měl strach?“ ptám