Thalia

Zavřu oči na podlaze ve Valeriově náruči a znovu je otevřu někde, kde je teplo, béžovo a opuštěno. Z dálky slyším hlasy. Bolí mě břicho.

Břicho! Vystřelím do sedu, vyhrnu si tričko s nápisem „I Heart NYC“, které mi z nějakého důvodu zakrývá břicho, a prohmatávám si kůži. Někdo mě postřelil. Někdo – Ivan, soudě podle toho, o kolik hezčí měl oblek – mě střelil do břicha, jako by přesně věděl,