Silvio

Cleoina sladká vůně mě udeří do nosu dřív, než vůbec otevřu oči. To, že zase spí v mé posteli, mi připadá jako sen. Natáhnu ruku na její stranu v naději, že ji nahmatám a přitáhnu si ji do náruče, ale nacházím jen prázdnotu a prostěradlo už vystydlé její nepřítomností.

Prudce otevřu oči a posadím se. Rozhlížím se po pokoji a hledám ji. Ale nikde není. Není ani v koupelně.

Strach mě málem po