*Natalja*

Připadám si, jako by mě přejel náklaďák. Hlava mi třeští tak silně, až se mi zvedá žaludek, ale přesto se přinutím otevřít oči. Není tu žádné světlo kromě mdlého proužku pronikajícího malým okénkem u stropu na zdi naproti mně, takže mé oči si jen těžko zvykají.

Přes oči a obličej mi padají prameny vlasů, a když zvednu ruku, abych je odhrnula, zjistím, že mám zápěstí svázaná za zády něčím