*Natalya*

Ležím přitisknutá k Romeově hrudi, nepřítomně zírám do zdi a jeho palec mi po zádech krouží jemná pohlazení. Venku zapadá slunce a já jsem ztratila pojem o tom, jak dlouho už tady jsme. Pokud jde o mě, mohli bychom tu klidně zůstat navždy. Nevadilo by mi to.

Říkám si, kde jsou ostatní chlapi a jestli vědí, co tady děláme, ale neobtěžuji se na to Romea ptát. Ne že bych se styděla za to, c