Natalya

Strach a vztek mě zcela pohlcují, když se otočím a pohlédnu do tváře muže, který zavraždil mé rodiče. Dvakrát.

Igorovy ledově modré oči mě probodávají až do hloubi duše a drží mě přikovanou k podlaze. Ani se nepohne, úsměv na jeho tváři se roztahuje do zlověstného šklebu, zatímco si mě měří od hlavy k patě.

„Byla by z tebe pro mého syna zatraceně dobrá manželka, kdybys nebyla tak hloupá,“