*Natalya*

Pozdě v noci vcházím do střešního bytu, celé tělo mám bolavé a hlavu jako střep. Do oken bičuje déšť a hlasité hřmění s blesky mě pokaždé polekají, když si zouvám boty a házím kabelku na pohovku.

V bytě je tma, až na tlumené světlo vycházející z druhého patra, přesněji řečeno z mé ložnice.

Romeo už tu musí být.

Stoupám po schodech a masíruji si šíji, jak se snažím ulevit napětí ve svalec