SIENNA

Dny, které následovaly, mi připadaly jako vstup do jiného života. Každé ráno začínalo Danteho hlubokým hlasem, kterým mě probouzel, jeho tichým šepotem u mého ucha a lehkým dotekem na rameni nebo škádlivým zatažením za pas. Dopoledne trávil tím, že se mě dál pokoušel naučit lyžovat, což obvykle končilo smíchem – hlavně z jeho strany – a tím, že mě chytil pokaždé, když jsem klopýtla.

„Dělej,