SIENNA

Po té noci se dny na horské chatě slily v jeden. Každý začínal Dantovýma rukama na mém těle a končil námi propletenými v peřinách, vyčerpanými, ale stále toužícími po dalším. Jako bychom vypustili něco neovladatelného, co se skrývalo v nás obou, jakýsi divoký, neúprosný hlad, který ani jeden z nás nechtěl zkrotit — ne že bychom toho byli schopni.

Některé dny jsme se ani neobtěžovali vstát z