DANTE

Opřel jsem se na lehátku a sledoval Siennu, jak se uvelebila na křesle vedle mě, její zlaté vlasy zářily ve slunečním světle. Zase měla nos zabořený do knihy a dělala, co mohla, aby mě ignorovala. Způsob, jakým tiskla rty k sobě a snažila se potlačit reakci, způsoboval, že bylo prostě nemožné si do ní nerýpnout.

„Takže,“ protáhl jsem a pomalu si lokl whisky. „Jak moc sprostá ta kniha vlastně