SIENNA

Pondělní ráno přišlo až příliš rychle. Víkend se mi slil v jednu šmouhu. Máma nade mnou poletovala kvůli mé potlučené tváři, Declan se držel nablízku jako tichý stín a po Dantem nebylo ani památky. Většinu neděle jsem strávila tím, že jsem mámu přesvědčovala, že jsem v pořádku, ale pravdou bylo... že jsem si tím sama nebyla tak úplně jistá.

Už jsem vůbec nevěděla, co mám cítit. Pokaždé, kdy