SIENNA

Když se kroky nepřestávaly přibližovat, krčila jsem se dál a dál od dveří. Slyšela jsem hluboké dunění mužských hlasů.

Když se těžké kovové dveře rozletěly, čekala jsem jednoho z těch mužů. Čekala jsem pěsti, krutá slova a dusivý puch nemyté kůže.

Ale nebyli to oni. A rozhodně to nebyl ani Declan. Kroky byly lehčí. Ozýval se zvuk podpatků klapajících o tvrdý beton.

Dveře s vrzáním pokračova