SIENNA

"Vrať se," zašeptala jsem a mé prsty se jemně obtočily kolem Declanových. "Vrať se mi."

Nepohnul se. Samozřejmě, že ne. Nemohla jsem čekat nic jiného.

Byl takhle už dny a život ho držel jen na vlásku a přístrojích. Zírala jsem na jeho obličej, tak nehybný, tak bledý. Rty měl mírně pootevřené, suché a popraskané. Jeho tělo vypadalo, jako by k němu ani nepatřilo, příliš vyhublé, příliš křehké