SIENNA

Odvrátila jsem se od Declana a mírné zvedání a klesání jeho hrudi mě ujišťovalo, že je stále tady, stále dýchá, stále žije.

Přešla jsem přes pokoj k místu, kde stál Dante, napůl ve stínu v rohu. Celou tu dobu se ani nepohnul. Jen sledoval, tichý a nečitelný. Jeho oči byly bouřlivé a těžké, ale čelist měl zaťatou, jako by potlačoval něco ostrého a hořkého.

Natáhla jsem ruku k té jeho.

Sklopi