DANTE

Když jsem ji objímal už tak dlouho, jak to jen šlo, Sienna se ode mě mírně odtáhla a nakrčila nos. Po tváři se jí rozlil úsměv, jako by si užívala příležitost říct mi, jak strašně páchnu.

„Ehm, Dante… Smrdíš.“

Nemýlila se. Smrděl jsem; ta noc byla zatraceně drsná, skoro jako bych měl za sebou pětihodinový trénink celého těla.

„Jo, to ti neberu, smrdím dost hrozně,“ uznal jsem.

Ukázala k přil