DECLAN

Záda mě zabijou. Na tyhle sračky už jsem starej.

Podlaha byla tvrdá jako mlat, krk jsem měl zkroucený v nemožném úhlu, jak jsem se snažil vmáčknout do toho stísněného prostoru, a v každém kousku těla jsem se cítil, jako by mě někdo vzal perlíkem do žeber.

Nic z toho se však nevyrovnalo bolesti, která mi stále doutnala v hrudi.

Pár stop ode mě… v noci jsem se vzbudil a viděl Siennu, jak tiše